Každé město či obec má zpravidla určité tajůplné místo, které se nějakým způsobem dotýká jeho historie, jejich slavných nebo i smutných stránek. U nás je to kopec Hradisko, ležící nad říčkou Olešnicí na jihovýchodním okraji obce.
Pamětníci znají toto místo jako udržované a oplocené, s důstojnými branami a brankami mezi zděnými pilíři, s blízkou boží mukou, s lavičkami a procházkovou stezkou po břehu potoka pod mohutnými smrky. V bezprostřední blízkosti lesa byl dokonce stánek s občerstvením pro nedělní výlety a později aktivní hospoda Bumbálka u koupaliště.
Teprve po vykácení lesního porostu na restituované parcele se odhalilo, jak strmý a nepřístupný to byl kopec ve směru od potoka a znovu se v představách občanů vynořily pověsti o středověkém hradu, hradním pánovi, jeho krásné dceři, jejich nápadnících a prokletí či zmizení hradu.
Tyto pověsti mají své určité místo v pověstech moravských a slezských, nepatří však mezi ty významné. Přesto byly i publikovány např. ve Vlastivědném sborníku, ale také opakovaně i knižně.
Jedna z nich hovoří o zavraždění pána hradu v období křižáckých výprav. Mladší z obou bratří nechal zavraždit staršího, zmocnil se hradu a vedl nevázaný život a krutě zacházel s poddanými. Po létech přišel trest. Hrad se propadl do země a bratrovrah bloudí dodnes po nocích po pustém kopci se svou smečkou, nenalézaje klidu. Za bouřek a povodní stává se tak vrch Hradisko nebezpečným místem (podle J.Dostála 1925).
Další, o něco známější pověsti, popisují nešťastnou smrt nápadníků krásné dcery hradního pána, kreří při plnění úkolů, které jednomu z nich měly zaručit její ruku, jeden druhého zabili. Podle jedné z verzí měli kamenem přehodit hradní vež, podle jiné přestřelovali věž svými šípy. Také podle této pověsti se hrad propadl. O půlnoci, nebo v poledne, honí dodnes dva psi černé kuře, z podzemí hradu vyjíždí kočár apod.
(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)