Obec Kokory Obec Kokory Olomoucký kraj
Drobečková navigace

Úvod > Historie

Historie a zajímavosti

Barokní kaplička v Kokorách

Barokní kaplička je zasvěcená sv. Františku Xaverskému. Barokní kaplička v Kokorách
Její postavení je datováno na rok 1724, objevují se však i důkazy, že je ještě o něco starší. Kapličku nechali postavit jezuité, kterým tehdy Kokory v rámci rokytnického panství patřily. Architektonická dílna, ve které kompozice snad nejkrásnější barokní kaple na Hané vznikala, se dostává do blízkosti samotných Diezenhoferů, lépe řečeno do skupiny architektů, stavitelů a sochařů, kteří se podíleli na výstavbě nového jezuitského komplexu v Olomouci v letech 1701 - 1724.
U kapličky bývala studánka, prý se zázračnou vodou, bohužel v nedávné minulosti byla zasypána. K sochařské výzdobě vlastní kaple patřívaly za vrchnostenského zřízení i další sochy, které však dle ústního podání dal odvézti neznámo kam bývalý rokytnický vrchní Čížek. Kaple sv. Františka Xaverského v Kokorách je zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek okresu Přerov, její výtvarná úroveň je označena jako vysoká, plastiky jako mimořádně kvalitní a zasloužila by si určitě zvýšenou pozornost památkářů i kulturní veřejnosti.

(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)

Kostel

Z archivních dokumentů se domníváme, že nynější kokorský kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie je v pořadí již druhý. První nepřímá zmínka o kostele v Kokorách je 11.1.1371 v poznámce "Zbyněk z Kokor si ponechává patronátní právo". Tento první kostel postavili vladykové kokorští, kteří se psali "páni z Kokor", latinsky "de Cocora". Kostelu darovali pozemky o výměře 60 ha, které sloužily k údržbě kostela, obživě faráře a t části i varhaníka a kostelníka. Během reformace, za vlády císaře Josefa II. a třicetileté války (1619 - 1648) byly pozemky kostelu odňaty a zůstalo mu jen 16 ha.

kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie

 

kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie

kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie

První farář byl v Kokorách od roku 1373 a jmenoval se Racek. Byl synem kokorského rytíře. Druhým farářem byl jeho příbuzný jménem Mrakeš. V té době u nás vládl Karel IV. - otec vlasti.

Postupem času se románsko-gotický kostel rozpadal a nebylo jej možno opravit. Proto byl zbořen a na témže místě byl postaven nový. První kostel sloužil svému účelu 437 roků.

V době stavby druhého kostela došlo ke státnímu bankrotu Rakouska. Hodnota měny byla snížena v poměru 5:1, což způsobily napoleónské války. V důsledku nedostatku peněz byla založena stavba malého kostela, proti níž farníci reptali. "Pan vrchní" je však umlčel pohrůžkou: "Kdo by neměl dost místa v kostele, dostane místo v hovorně". Byl to název vězení v rokytnickém zámku. A tak byl postaven nový kostel, jak jej známe dnes.

Významným a nepřehlédnutelným stavebním doplňkem vstupu do kokorského kostela je kryté schodiště se 60-ti žulovými schody. Z iniciativy faráře P.Ignáce Korhoně, který působil v Kokorách v letech 1921 až 1942 byly prošlapané schody nahrazeny novými, žulovými. Na každém schodu je vytesáno jméno dárce a tím se schodiště stalo památníkem starých rodů kokorské farnosti, z nichž některé již zanikly.

(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)

Pivovar

Téměř čtvr tisíciletí patří k nejvýraznějším stavbám městečka Kokory místní pivovar. Zbudovali ho jezuité v době svého hospodářského podnikání na Hané ve druhé polovině 18.století. V roce 1890 byla postavena druhá část, tzv."nivá strana" - sladovna. Kolem pivovaru pravděpodobně vedla i původní cesta od Přerova na Olomouc, o čemž svědčí i nízká popisná čísla v okolí. Pivovar i se sladovnou byly pak po jezuitech v majetku panství rokytnického - baronů Eichhoffů až do roku 1916, kdy celý objekt zakoupil dosavadní nájemce Ladislav Šilhavý z Přerova.
Pivo se v Kokorách vařilo až do roku 1901, podle pověsti bylo velmi dobré jakosti. Údajně bylo černé.

 

pivovar

pivovar

pivovar

V době II.světové války byly v některých prostorách pivovaru sklady německé armády. V mistnostech sladovny byl během války zřízen velkoobchod zemskými plodinami Huberta Pavla, který byl likvidován v roce 1947. V tomto roce si prostory pronajalo Hospodářské družstvo v Přerově, které zde zřídilo filiálku, jako sklad obilí. Zadní část budov získal tzv. Velkodistribuční podnik Přerov, později Ovoce a zelenina.

(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)

Centrum Dominika Kokory, příspěvková organizace

Domov pro osoby se zdravotním postižením se nachází v rekonstruované budově bývalého kláštera sester dominikánek, v těsné blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie, uprostřed obce Kokory, kterou prochází silnice první třídy spojující města Přerov a Olomouc. Obec je snadno dostupná autobusovým spojením.

www.dominikakokory.cz

Podle § 48 zákona č.206/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je Centrum Dominika Kokory, p. o. zařazeno jako "Domov pro osoby se zdravotním postižením". V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

USP Kokory

USP Kokory

USP Kokory

Okruh osob, kterým jsou služby domova pro osoby se zdravotním postižením poskytovány:

dospělé ženy s mentálním postižením včetně přidružených smyslových nebo tělesných vad, které jsou závislé na pomoci jiné fyzické osoby alespoň ve stupni I.

Službu nejsme schopni zabezpečit pro osoby :

jejichž zdravotní stav vyžaduje poskytování péče ve zdravotnickém zařízení, s diagnózou infekčního onemocnění, parazitální a pohlavní chorobou, psychózou a psychickou poruchou, kterou by mohla ohrozit sebe i druhé narušující vážným způsobem kolektivní soužití z důvodu agresitivity, závislosti na alkoholu a jiných toxických látkách.

Kapacitně je služba určena pro 75 uživatelů.

Posláním organizace je poskytnout uživatelům podporu soběstačnosti, zapojení do pracovní činnosti, vytvořit podmínky rodinného prostředí a snaha přiblížit se běžnému způsobu života. Nabízíme celoročně a nepřetržitě komplexní péči a individuální přístup k uživatelům, kterou zajišťují odborní pracovníci různých profesí.

(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)

Vrtule

Nové Přerovsko přineslo dne 23. 8. 1996 aktuální informaci o vyorání vrtule německého či amerického letadla z II. světové války v katastru obce Kokory. Tato událost je natolik významně spojená s novodobou historií nejen obce Kokory, ale i Rokytnice, Dluhonic, Brodku apod., že si zaslouží doplnění a upřesnění.

Nejprve k současnosti. Pracovníci ZD Kokory Přikryl a Němčák z Nelešovic objevili v pondělí 19. srpna při orbě v kokorské polní trati "Zábrančí" vrtuli, která zcela jednoznačně patří k americkému bombardéru B 24 Liberátor, sestřelenému ve velké letecké bitvě nad střední Moravou v prosinci 1944. Kdyby si byl autor článku či fotograf vrtuli prohlédl, spatřil by v areálu ZD Kokory, kam byla převezena, nejen velmi dobře čitelná výrobní čísla obou listů, ale i překvapivě zachovalou žlutou samolepku HAMILTON STANDARD PROPELLER. Toto označení patří renomované americké firmě, vyrábějící v době II. světové války právě vrtule. Četní zájemci, kteří si přišli v dalších dnech vrtuli prohlédnout, právem obdivovali její zachovalost, kvalitu barev, materiálu, zbytků hadiček apod. Bylo jasné, že jde o nález a materiál značné sběratelské a historické ceny a že bude vhodné uvažovat na kompetentních místech o jeho využití přímo v obci, či v rámci okresu, do jehož historie, do jehož historie tento vzácný nález nepochybně patří. To vzrušeně potvrdil v rozhovoru s kronikářem obce i znalec historie spojeneckého letectva II. světové války pan Stanislav Spurný z Přerova.

vrtule

vrtule

O to větší a nemilé bylo překvapení kokorských občanů, když po zveřejnění zprávy o nálezu v Novém Přerovsku byla ještě týž den vrtule necitlivě a neoprávněně vydána zodpovědnými pracovníky ZD Kokory zástupcům armády a odvezena údajně do Vyškova. Po zjištění /pomocí pana Spurného/, že vrtule je ještě v hangáru v Přerově byl požádán pisatelem o pomoc i přednosta Okresního úřadu v Přerově Ing. Miloslav Přikryl, který v této věci vydal neprodleně potřebné pokyny, které by vrtuli pro obec či okres zachovaly. Vojáci však projevili neobvyklou přemíru iniciativy a bez respektování historických souvislostí hned v pondělí odvezli vrtuli do Vyškova.

Nové Přerovsko z 30. 8. přineslo pak přes všechny tyto skutečnosti suchou zprávu, že vrtule bude po prozkoumání vystavena pro veřejnost v leteckém muzeu ve Vyškově.

Jasný a rezolutní závěr, který byl formulován bez ohledu na mínění občanů, zastupitelstva, rodin, které se v této historii více než 50 let angažovaly, bez vyjádření regionálních historiků a všech místních a okresních patriotů v tom nejlepším slova smyslu. Jejich mínění chce autor vyjádřit vzkazem armádním činitelům: Vzácný kus prozkoumejte nejnovější dostupnou technikou, vědecky a historicky zdokumentujte a vraťte tam, kam patří, do obce, kde ležel více než 50 let a je součástí její historie. Vrtule amerického bombardéru patří Kokorám,kde jeden ze členů posádky blízko nalezené vrtule zahynul. Patří i sousedním obcím, kde zahynuli další dva členové posádky a další si zachránili život. Někteří z nich dosud žijí a jistě by si rádi prohlédli vrtuli svého stroje na místech, nad nimiž bojovali a nasazovali životy za svobodu naši a celé Evropy.

Věříme, že tato myšlenka najde podporu i na oficiálních místech státní správy i samosprávy zainteresovaných obcí i okresu při jednání s armádou. Věříme, že školní děti z těchto obcí nebudou muset jezdit za skutečnou konkrétní historii II. světové války jezdit až do Vyškova.

Historie amerického Liberátoru, sestřeleného nad Kokorami 17. 12. 1944, osudy členů jeho posádky, zjišťování jejich jmen, totožnosti stroje apod. je tak zajímavá, že by si zasloužila dalšího samostatného zpracování. Autor je kronikářem městečka Kokory.

Článek byl 6. 9. 1996 v Novém Přerovsku otištěn, příběh se však odvíjel dál, bohužel pro Kokory neúspěšně. Přednosta okresního úřadu pověřil vysledováním cesty vrtule ředitele Muzea Komenského Mgr. F. Hýbla. Ten však, jak později sdělil kronikáři, narazil při svém pátrání na výrazné nepochopení vojáků. Své putování skončil až u kteréhosi generála a nedozvěděl se vůbec nic. Potvrdil, že letečtí historikové z okolí leteckého muzea jsou velmi zanícení a že do jejich teritoria se těžko proniká. Nezbývá, než se během času alespoň přesvědčit o umístění a správném popisu vrtule a její totožnosti. Na její zpětné získání pro obec či Přerovsko není asi v zastupitelstvu obce, ani jinde, v této chvíli, dostatek vůle a zápalu.

(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)

Hradisko

Každé město či obec má zpravidla určité tajůplné místo, které se nějakým způsobem dotýká jeho historie, jejich slavných nebo i smutných stránek. U nás je to kopec Hradisko, ležící nad říčkou Olešnicí na jihovýchodním okraji obce.hradisko

Pamětníci znají toto místo jako udržované a oplocené, s důstojnými branami a brankami mezi zděnými pilíři, s blízkou boží mukou, s lavičkami a procházkovou stezkou po břehu potoka pod mohutnými smrky. V bezprostřední blízkosti lesa byl dokonce stánek s občerstvením pro nedělní výlety a později aktivní hospoda Bumbálka u koupaliště.

Teprve po vykácení lesního porostu na restituované parcele se odhalilo, jak strmý a nepřístupný to byl kopec ve směru od potoka a znovu se v představách občanů vynořily pověsti o středověkém hradu, hradním pánovi, jeho krásné dceři, jejich nápadnících a prokletí či zmizení hradu.
Tyto pověsti mají své určité místo v pověstech moravských a slezských, nepatří však mezi ty významné. Přesto byly i publikovány např. ve Vlastivědném sborníku, ale také opakovaně i knižně.

Jedna z nich hovoří o zavraždění pána hradu v období křižáckých výprav. Mladší z obou bratří nechal zavraždit staršího, zmocnil se hradu a vedl nevázaný život a krutě zacházel s poddanými. Po létech přišel trest. Hrad se propadl do země a bratrovrah bloudí dodnes po nocích po pustém kopci se svou smečkou, nenalézaje klidu. Za bouřek a povodní stává se tak vrch Hradisko nebezpečným místem (podle J.Dostála 1925).
Další, o něco známější pověsti, popisují nešťastnou smrt nápadníků krásné dcery hradního pána, kreří při plnění úkolů, které jednomu z nich měly zaručit její ruku, jeden druhého zabili. Podle jedné z verzí měli kamenem přehodit hradní vež, podle jiné přestřelovali věž svými šípy. Také podle této pověsti se hrad propadl. O půlnoci, nebo v poledne, honí dodnes dva psi černé kuře, z podzemí hradu vyjíždí kočár apod.

(Zapsal Ing. A. Košťálek - obecní kronikář)

letecký pohled